POJMY OD "T"

označení koně, jednostranně využívaného v zápřeži

deformace karpálního kloubu; holeň je ohnuta směrem dozadu. Vada zevnějšku i funkce přední nohy.

určují rámec a jeho tělesné tvary. Pro obecnou charakteristiku jsou nejvýznamnější tři: kohoutková výška (absolutní, tedy hůlková), obvod holeně a obvod hrudi

nervová složka konstituce, důležitý činitel ovlivňující výkonnost. Podmiňuje jej výše prahu dráždivosti nervové soustavy. Rozeznáváme temperament živý a klidný, z nichž každý má několik subtypů. Krajními formami jsou temperament předrážděny a apatický

označení lehčího, živějšího koně vhodného k jízdě a lehčímu tahu ( na rozdíl od chladnokrevníka ). Teplokrevníci jsou často smíšeného původu, k jejich zlepšování se užívalo i plnokrevníků. Jsou většinou orientálního původu

strmé rovné kopyto s užší střelkou a těsnějšími patkami

zlozvyk, který se projevuje přenášením váhy z jedné přední nohy na druhou za součastného kývavého pohybu hlavy

viz. mimochod

viz. podsedlí

uzdečka

je to získaný chod koně. Kůň se současně pohybuje dopředu a do strany na dvou stopách, přitom vnitřní nohy překračují vnější. Provádí se v klusu a ve cvalu

efektní výškodálkový skok ve steeplechase, zpravidla nejtěžší v celém dostihu. Bývá postaven blízko diváků, u prvních míst

vítězství ve všech klasických dostizích, které jsou přístupny i hřebcům: Velká jarní cena ( 1600 m ),České derby ( 2400 m ) a St. Leger ( 2800 m ) - viz klasické dostihy

čtyřdobý prodloužený cval. Nohosled je: levá přední, pravá zadní, levá přední, pravá přední

součást sedla, která prošla dlouhým vývojem. Tvar třmenů je podmíněn pracovním využitím koně. Původně byly třmeny kulaté, protože kočovníci, kteří je vymysleli, jezdili v měkké obuvi. Později byly třmeny botičkové. Jezdci trávící v sedle celý den využívají třmeny široké

dostihový sport s přenosným systémem různých typů dostihů s přesnými pravidly. Zahrnuje dostihy rovinné, překážkové a klusácké a vychází z anglické tradice

bič. Viz. bič

souhrn charakteristických vlastností, tělesných tvarů a jimi podmíněných užitkových vlastností, jimiž se vyznačují příslušníci určité skupiny koní. Existují skupiny koní, které nelze označit za plemeno, protože nemají plemennou knihu a na původu mnoho nezáleží, ale splňují určité nároky. Jsou to např. hunter ( honební kůň ), hack, kob apod.